Přechod Jeseníku

Plán vyjet v 6:45 ze Svinova padá ve chvíli, když asi 6:40 voláme Matesovi, kde je. No, náš telefonát ho vzbudil. Tak teda jedeme v 8. V Bruntálu přestupujeme na bus, který nás zaveze až do Karlovy studánky. Údolím Bílé Opavy stoupáme přes různé můstky pomalu nahoru. Jediné, co mi kazí dojem, jsou davy turistů (někteří s igelitkama v rukou), takže místy jdeme pomalu ve vláčku. Nemám ani moc chuť fotit. U Barborky dáváme jídlo a pokračujeme asfaltkou na Praděd (1491 m.n.m.). Na chvíli kempíme za vysílačem a užíváme si slunce a výhledy. Pak kousek zpátky a po červené pokračujeme na Švýcárnu. Zase jídlo. A pivo. Začíná se ale zatahovat, tak rychle doplníme ze studánky vodu a pokračujeme dále. Slatě před Malým Jezerníkem jsou opravdu nádherné! Cesta vede místy po zemi, místy po dřevěných chodníčcích, fakt hezké. Začíná ale poprchávat, tak trochu přidáváme do kroku. K přístřešku pod Klínovcem docházíme akorát načas a po chvíli začíná pršet. Po večeři se rozhodujeme postavit stan a nacpat ho alespoň z části dovnitř. Ještěže tak, večer začíná pořádná bouřka - blesky se vozí po pradědském vysílači a my jsme rádi, že jsme relativně v suchu

Ráno po snídani vyrážíme dále přes Červenohorské sedlo a stoupáme k Vřesové studánce, kde dříve bývala i turistická chata. Dnes tady najdeme už jen kříž, kapličku a v ní studánku. Opět po dřevěných chodníčcích stoupáme k čtvrtému nejvyššímu vrcholu Jeseníků - Keprníku (1423 m.n.m.), odkud je hezký výhled do okolí. Docela fučí, tak se tady moc nezdržujeme a pokračujeme na chatu Jiřího na Šeráku (název dostala podle kardinála Jiří Koppa, který ji financoval). Po rychlém obědě scházíme z červené značky na modrou - to abychom šli kolem Obřích skal. Ty prý vytvořil obr Amík, když po prohrané sázce v záchvatu rozťal skalisko vedví. Jestli je to pravda, nevím, ale skály jsou to hezké. Dále ještě z dálky míjíme vražedný potok a po asfaltce scházíme do Ramzové, kde náš výlet končí.