Přechod pohoří Rila
23. srpna - 2. září 2019
Do Bulharska jezdí většina lidí k moři, menší část pak do pohoří Rila a Pirin. My si vybrali to první jmenované a vyrazili na několikadenní přechod jeho části (té menší, je opravdu rozlehlé).
| Účastníci: | Já, David, Michal, Matěj |
|---|
Domluvit termín je vždycky problém. Matěj navrhl Bulharsko a přechod Rily, to bylo vyřešené hned, ale vybrat termín, kdy všichni můžou, není už moc vedro, ale ještě ani moc zima, to je problém. Nakonec vybíráme konec srpna, kdy sice Martin nemůže, ale jeden člověk je povolený odpad :D Kupujeme letenky a pak odpadá ještě Michal, práce ho nepustí.
V pátek odpoledne vyjíždíme do Bratislavy. Tam se setkáváme s Matějem, který jede přímo z Tater. Ještě na letišti obvolávám sofijská ubytování, kde mají 24/7 recepci, protože přijedeme až po půlnoci. První neumí anglicky, tak až třetí úspěšně bookuji. Po příletu bereme taxík a za 20 leva jedeme k hotelu Best Western Lozenetz Hotel, ubytování pro 4 lidi za 1500 Kč. Hážeme věci a jdeme na pivo. Vše pozavírané, kupujeme v obchodě piva, flašku Grantsky a něco k snědku a sedáme do parku. Ve 4 na hotel a ráno litujeme, že jsme radši nešli hned spát :D Snídaně luxusní, švédské stoly, další dny už nás čekají jen ovesné kaše.
Procházíme pěšky a v Camping Rocks kupujeme kartuši (šroubovací Primus, 230g za 13 leva/ks). Pokoušíme se vybrat z bankomatu, ale první nefunguje, druhý nechce vzít naši kartu a třetí nám peníze vydává až napotřetí. Nakupujeme ještě piva a z jižního autobusáku vyrážíme do Samokova (6 leva/os), kde hned u autobusáku v bufetu zkoušíme místní kuchyni. Co hodinu pak jezdí bus do Borovce (1.5 leva/os), našeho výchozího místa. Borovec je lyžařské středisko, samý hotel, stánek a obchod, ale třeba Štrbské pleso je mnohem horší. Dejv a Michal si ve stánku kupují za 10 leva kloboučky v barvách Bulharska, správní turisti :D. V jedné z hospod dáváme pivko a jídlo a vyrážíme do hor.
Pomalu stoupáme po široké cestě až k přístřešku, kde dáváme větší pauzu. Nedostatek spánku jde pěkně poznat a zavírají se mi oči, tak raději vyrážíme dál. Míjíme sjezdovky a po značce se prodíráme klečí dále, měli jsme zvolit cestu pod lanovkama, ta odsud vypadá lépe. Začíná se smrákat a přemýšlíme, kde zakempíme. Nakonec to raději zapichujeme asi 100 výškových metrů pod chatou na travnatém placku v kleči, ať u chaty neprovokujeme se stany.
Pořádně se dospáváme a vstáváme až dlouho po východu slunce. Balíme stany a posouváme se k chatě Musala. Za 4 leva dáváme pivka, dvě bereme jako vrcholový bonus a vyrážíme kolem jezer dále. Prudké stoupání, pak druhé a už stojíme u chaty Everest u Ledového jezera. Chvilku odpočíváme a vyrážíme na posledních 200 výškových metrů. Já s Matějem “ferratkou”, zbytek naokolo. Ferratka je vlastně ocelové lano na tyčích, kterého se člověk občas přidrží, jinak se leze pohodlně po kamenech. Teda pohodlně, kdybychom neměli na zádech více než 20kilové batohy. Závěrečný úsek už obcházíme po cestičce a za chvíli stojíme na nejvyšší hoře Bulharska i celého Balkánu - Musala (2925 m). Vrcholové pivo, beru kešku a sestupujeme dále.
Těsně podcházíme vrcholy Malak Bliznak (2777 m) a Goljam Bliznak (2779 m). Traverzujeme po úbočí Marishka Chal (2776 m), kde má být i studánka. Prd tam je, ještěže jsme nabrali dost vody pod Musalou. V sedle za kopcem si na mírné šikmině stavíme stany. Teď už jen večeře, slivovice a spát. Mates a Dejv se ještě budí, aby popili Whiskey :D
Následující ráno nás čeká krátký výstup na Овчарец (Ovčák, 2775 m), kde nadšeně chytáme mobilní signál :) Pak nepříjemný 400m sestup do sedla Dzhanka a dalších 150 m dolů k chatě Granchar. Tady se potkáváme s místními turisty, se kterými se dělíme o trochu Slivovice. Chatař tu bohužel není, jel do města nakoupit zásoby, takže si očekávané pivo bohužel nedáváme :( Místo toho alespoň dobíráme vodu a šlapeme zpátky do sedla.
Dejf přichází docela KO - není divu, na zádech si nese přes 28 kg :D Bereme mu část vody a pokračujeme dále k vrcholu Kovach (2646 m). S Matějem čekáme na zbytek a mezitím začíná poprchávat. Naštěstí jen krátký déšť a můžeme pokračovat pohodlně dále - zbývá už jen kousek. Pár zhoupnutí po loukách a už v sedle Gorni Kuki stavíme stany - kousek pramen, přijatelné množství kravských hoven a krásné výhledy, co více si přát? Večer přichází na řadu Uno, takže jsem strašně rád, že jsem karty netahal zbytečně.
O půl osmé budíček, filtruji vodu a jelikož ostatní pořád spí, přichází na řadu budíček zpěvem “Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala”. Popocházíme do sedla pod vrcholem Kanarata, kde necháváme věci a po šutrech stoupáme nahoru na vrchol (2700 m n.m.). Pak následuje prudký sestup až k chatě Ribni Ezera. Tady si u starších chatařů dáváme jídlo (3 leva pivo, 5 leva šopák, 5 leva masové koule a 5 leva omeleta) a jdeme ještě asi 3 km dál k potůčku, kde na louce táboříme. Konečně po pár dnech koupel (=ošplíchnutí se ešusem v ledovém potoce). Poslední panák slivovice, tak Dejf a Michal vyráží zpátky k chatě doplnit zásoby. Vrací se s pivy a flaškou rakije, dnešní večer trávíme poslechem Pink Floydů a pokusem o focení hvězd GoPročkem (nečekaně neúspěšným :D).
Ráno vstávám s kocovinou, Dejf s Michalem na tom nejsou lépe. Dneska to moc výkony nebudou :D Kousek pod Voden Chal (2688 m n.m.) dáváme internetovou pauzu. Slunce šíleně paří. Ještě asi 100 výškových metrů a jsme nahoře. Kousek od vrcholku je pohozená kosa (jako nástroj, žádný alkoholový pozůstatek), moc nechápu na co. Scházíme do sedla s boudou Kobilino branishte, kde se rozhodujeme popojít ještě dále k Popovokanským jezerům, tam u horního z nich táboříme. Jediný Matěj se odhodlává do vody a pak pobíhá na kraji stínu, aby co nejvíce využil poslední sluneční paprsky.
Budíček do slunečného rána, stoupáme kousek na hřeben a pak pohodovou cestou - kopečky střídají sestupy, žádné velké krpály. Pak už jen 800m sestup k chatě Mechit. Značená cesta je často zarostlá, tak musíme jít oklikou po lesní cestě pro auta. U chaty pauza na oběd a sestupujeme ještě asi 200 výškových, kde na paloučku kempíme. Už jde poznat, že jsme níž, všude leze a lítá všelijaká havěť. V noci nás budí podivný štěkot poblíž stanu. Srnec? Liška? Opilý bulhar? Nevíme, tak jdeme radši zase spát.
Ráno už jen čekáme, až na nás dosvitne slunce, pak následuje 5km sestup do vesnice Govedartsi, odkud nám za chvíli jde za 1.90 leva bus do Samokova. Na bus bychom čekali snad tři hodiny, tak bereme taxíka a za 40 leva jedeme k jezeru Iskar. První kemp plný, ve druhém se místo na pláži našlo. Spím venku, v noci kolem pobíhají nějací místní psi. Dejv ráno zjišťuje, že mu chybí jedna bota. Alespoň se díky tomu učíme novou větu - Chučeto me vze pod obuvkata (alespoň podle offline překladače to tak je, ale místní chápou) - pes mi vzal botu :D Bohužel se už nenašla, před Bulharskem si koupil nové Garmonty, tak se mu to i docela vyplatilo :D. Večer je v restauraci nějaká oslava - zpívá se, tančí, odpalují ohňostroje, pak se i střílí … prostě Balkán. Bus tady moc nejezdí, takže na cestu zpátky bereme zase taxíka. A ze Samokova míříme do Sofie, kde konečně procházíme historickou část města. U kostela mají zrovna nějaký taneční večer, tak koukáme a popíjíme Tullamorku. Pak druhou a Dejf s Matesem si kupují ještě třetí. Ráno to podle toho vypadá, ještěže se už jen balíme a hurá domů...