Stopem po středním Norsku
14. - 23. července 2015
Norsko vždy bylo jednou z mých vysněných destinací. Po zvažování, kam se podívat, zvítězil Trondheim a poté na jihozápad, trasa se ale odvíjela od stopů, které se podařilo chytit.
V úterý ráno vyrážíme směr Krakow, cestou se sice lehce ztrácíme, ale nakonec jsme tam ještě s rezervou. V Trondheimu nás čeká fakt hezké letiště a vyrážíme do Hellu koupit bombu do vařiče. Ve svahu mají velký nápis HELL, podobně jak Hollywood, tak povinně fotíme :)
První stop trvá jen chvilku, kdy "nám" zastavuje německý pracovník, který si chtěl na odpočívadle jen přenastavit navigaci. Bere nás až do Trondheimu, cestou si ještě stěžuje, že mu na letišti ztratili box s nářadím. To potěší. Procházíme Trondheimem kolem nádherné katedrály Nidaros a za městem zkoušíme stopovat.
Nejdřív nás místní popoveze jen pár km na lepší místo, kde hned chytáme týpka s kolem na autě, který se vrací ze Švédska. Vyhazuje nás u benzinky v Orkangeru. Zkoušíme se ptát lidí i kamioňáků, ale nikdo nás nechce vzít nebo jedou opačným směrem. Tak jdem na cestu a zkoušíme stopovat. Zastavuje starší auto a v něm ještě starší pán, který nas jódlujícím hlasem vítá do svého auta s nálepkami "Israel is the best country" a ještě neco s bohem. Během cesty na nás ještě vychrlí, že ho před 21 lety zachránil Ježíš Kristus, spasitel a zve nás na večeři k němu domů, což raději odmítáme. Vyhazuje nás u svého domu u jezera Sovatnet, kde kousek dál stavíme stan.
První brzké vstávání nevyšlo a tak až dopoledne vyrážíme stopovat, Verči se daří chytat mladý pár, který náas vezme až do Molde. Cestou kecáme a týpka ještě učím důležitá česká slovíčka, jako jsou "piča" apod. "Kurva" už znal z polštiny. V Molde zrovna probíhá jazzový festival, všude stánky, spousta lidí.
Sbíráme pár kešek, projdeme pobřeží a trajektem přeplujeme do Vestnes. Na parkovišti hned odchytneme dodávku. Řidič, polák, sice jede jen kousek, ale nemá prý co dělat, tak u něj jen přestoupíme do jiného auta a veze nás až do Andalsnes (asi o 40km dál).
Vyrážíme do hor, kde je přístřešek. Máme ale ještě spoustu času a energie, tak v dešti pokračujeme dál na vyhlídku Rampestreken
Kousek nad ní na Nesaksla má být podle mapy taky místo k přespání. V totální mlze ale máme z vyhlídky prd a přístřeší taky nenachazíme, takže následuje sestup k tomu původnímu. Mezitím ho už ale někdo obsadil a postavil si v něm stan. Přeskládáváme aspoň lavičky a leháme na zem do spacáků, ještě se obalíme alu fólií. Je zima a prší.
Brzké vstávání opět nevyšlo! Jako dneční cíl jsme zvolili naši první norskou turistickou atrakci - Trolí stezku. Cestou ještě zajdeme pro kešku u opuštěné vojenské nemocnice, kde si hned vyhlížíme místečko na případné přespání další den. A hurá stopovat. Zastavuje nám sympatická paní s dětmi, cestou nám vykládá, že zná krtečka a vypráví o okolí. Po chvíli cesty se před námi objevuje klikatící se Trollí stezka! Zastavujeme u vodopádu na povinnou fotku, o kousek dál nám ukazuje "skrytou" trollí hlavu ve skále.
Nahoře se loučíme, baťohy necháváme v obchodě se suvenýry a nalehko vyrážíme mezi davy turistů. Naštěstí na okolních stezkách není nikdo, tak si užíváme krásné výhledy, přírodu a focení.
Zpátky jedem s francouzem a kolumbijkou, kteří nás vyhazují v Isfjordenu. Následuje několikakilometrový pochod asfaltkou v dešti.
Durch promočení nacházíme starou opuštěnou boudu poblíž louky. V ní jen 12let stará plechovka od coly, 3 náboje, plesnivý citrón a plíseň. Raději i uvnitř stavíme stan.
Ráno ještě pár km po silnici a skrze ohradu s ovcemi už stoupáme do hor. Všude ovčince (prostě ovčí hovna), terén se čím dal ztěžuje, od pohodvé pěšinky, přes všudypřítomné brody, sněhová i kamenná pole.
Po pár hodinách konečně na vrcholu u chaty Svartvassbu! Chatka naprosto luxusní, 6 postelí, sporák, kamna, knížky, hry, ... Jdeme hrdinně prát věci. Totální zlo! Jezero komplet zamrzlé, jen na kraji je kosuek vody. Takže namočit oblečení, pořádně vyčvachat, vytáhnout ruce z vody a chvilku trpět bolestí z té zimy. A znovu.
Odpoledne ještě doráží norský pár, tak je necháváme o samotě a jdeme pro nedalekou kešku. Za celou dobu její existence jen 6 nálezů, od toho posledního uběhly už tři roky.
Budíček, posnídáme a platíme za přenocování. Strašně se mi líbí tenhle systém, jen vyplníte formulář, kolik nocí jste tam strávili, vepíšete číslo karty a je to. Vše dobrovolně, bez nějaké kontroly. A celkem to funguje, prý neplatí jen asi 10% návštěvníků, většinou ti z východu. Kolem plesa sestupujeme k velkému jezeru v údolí a vyrážíme dále na sever.
Nedaří se stopovat, až nám zastaví auto s českou SPZ - dva týpci z Rohova. Vyhazují nás v Eidsvagu a dávají nám na cestu ještě dva Tuborgy.
Stopujeme kolem cesty 666 do Sunndalsory, pak hned do Alvundeidu. Přemýšlíme, co dál, a jen tak na zkoušku mávneme rukou na projiždějící auto. Zastavuje a místní paní s náma projíždí kolem jejího domu a veze nás asi 10km dále ke vstupu do národního parku. Tam si u místního boháče dáváme na verandu nabíjet baterku do foťáku (samozřejmě s jeho svolením) a jdeme hledat místo na spaní. Během stavění stanu nám kolem probíhající týpek radí, že kousek dál je lepší místo, zavede mě tam (nasazuje šílené tempo, tak tak stíhám s dechem). Přesouváme se tedy k placku mezi stromy, vedle vodopádu a s výhledem na Innerdalstårnet. Když běží zpátky, háže nám ještě pytlík oříšků. Místní jsou fakt vstřícní.
Ráno vyrážíme kolem místních DNT chat na Innerdalstårnet.
Močály jsou proložené dřevěnými lávkami a kameny, procházíme kolem nádherného vodopádu až do sedla.
Bohužel se kazí počasí, tak se výšlap na Innerdalstårnet nekoná. Procházíme dále, durch promočení, z cestičky se místy stává potok.
Po několika hodinách dorážíme k okraji údolí a lepší se počasí. Následuje náročný sestup (=rozuměj cik-cak rovnou dolů). Kempíme u řeky a jdu na nedalekou farmu pro noviny na usušení bot. Farmář nám radí, že kousek v lese je DNT chata, ale na klíč. Stejně se přesouváme k ní. Stan stavíme na zápraží, rozvěšujeme věci a děláme oheň.
Dneska si dáváme odpočinkový den - na sluníčku dosoušíme boty a oblečení. Odpoledne vyrážíme zpátky do civilizace a stopem míříme do Oppdalu, kde nakoupíme a přemýšlíme, kam dál. Vydáváme se na sever najít nějaký kemp, ale pak si to rozmýšlíme (=hádáme se) a obracíme to na jih za pižmoněma! Stopování opět nic moc, ale nakonec se pro nás vrací auto, že mu nás bylo líto a veze nás až do Kongsvollu. Jdeme asi kilometr do hor, kde je placek na postavení stanu.
Ráno pořádná snídaně - musli s mlékem a jdeme do hor. Klasicky zase prší, tak to asi po 7km u kešky obracíme a smutně se vracíme zpátky ke stanu. V půli cesty ale vidíme pár lidí a kousek před nimi prchající telátko pižmoňů. Beru foťák a utíkám blíže, ale zbíhá z cesty za svou rodinkou. Z dálky alespoň fotíme a pozorujeme je kukátkem.
Vedle nás přichází Musk ox safari, kteří vytahují dalekohledy. Balíme stan a jdeme na parkoviště, stopování se moc nedaří, ale volá si nás týpek ze safari, že má 2 místa volná, super! Jedeme ještě se starým párem z Namibie, hlavně paní je strašne ukecaná a zve nás i k sobě na farmu, Verči dává vizitku. V Oppdalu stopneme týpka, který se stará o pižmoně (prý už je jich cca 280 místo uváděných 135 všude na cedulích a musí je už i odstřelovat), který nám nabízí přespání v lovecké chatce. Zkoušíme ale ještě stopovat a po chvíli se daří. Děda nás bere až do Trondheimu a vyhazuje nás přímo u ubytovny v centru města. Konečně postel.
Ráno nás mile překvapuje bohatá snídaně formou švédského stolu, baťohy necháváme na ubytovně a jdeme na kešky a projít město. Přes starou pevnost a nádherné dřevěné domky na břehu jdeme do přístavu, odkud jezdí loďka na nedaleký ostrůvek s pevností Munkholmen.
Procházíme se, ale dovnitř samotného opatství už nejdeme. Cestou zpátky se zastavujeme na pořádné jídlo. Dva hamburgery, hranolky, kola a pivo a 400 NOK zmizelo během chviličky. Ale stálo to za to. Teď už jen bereme flybus na letiště, kde přespíme a v 7 ráno už letíme zpátky do Krakowa, kde nás čekají teploty skoro o 20 stupňů vyšší, než tady.